Tsunami Cup 2001 

Již dlouho jsme přemýšleli jak vyplnit letní přestávku a tak nám přišla vhod nabídka Kašpiho na turnaj, kam i jeho Kovárna mířila. Přihlásili jsme se na druhý ročník turnaje který se koná v obci Cítov u Mělníka. Turnaj se hrál o víkendu 27. - 29. července 2001, zúčastnilo se ho 30 týmů ze všech pater hanspaulky. My měli v pětičlenné skupině týmy Bronx KKK (4. liga), Pyjavice (5. liga), Rudá Hvejzda Modřany (6. liga) a Imidin Opatov (7. liga). Jádro týmu se sešlo již v pátek odpoledne, někdo dorazil vlakem, někdo autem a někdo dokonce na kole (Michal a Denim), nutné občerstvovací zastávky při cestě je však poměrně zmohli a tak, oproti tradici, nebyli první den zrovna tahouny večera (není se tedy co divit, já osobně bych tam asi ani nedojel). První večer jsme strávili v hospodě na náměstíčku a pak pokračovali přímo na stadióně. Z rozlosovaní turnaje bylo jasné, že první zápasy hrajem až v sobotu po obědě a tak jsme zábavu pořádně rozparádili. Již po návratu na hřiště jsme pokračovali v zábavě společně s jádrem Kovárny, která má poměrně natrénováno a v společenském výkonu měla navrch. Jak postupně odpadávali členové ostatních týmů, byla čím dál víc slyšet skupinka pořádajícího týmu Tsunami a hlavně jejich kytarista. Nakonec jsme u nich skončili, jako poslední, já s Luckou a Doktor z Kovárny. Pělo se a pilo se skoro až do rána. Z mého pohledu fakt moc podařený večer. V sobotu jsme vstali poměrně brzo, v tom horku se ve stanu nedalo prostě vydržet. Vyrazili jsem na místní koupaliště, které je fakt exkluzivní, po bujaré noci nás koupel dostatečně probrala a byli jsme připraveni na nadcházející zápasy. Na úvod nás čekal favorit skupiny Bronx KKK. Poměrně brzo jsme ale prohrávali 0:1, a soupeř těsné vítězství udržel. Sice nic moc, ale ne zas nejhorší. Druhý zápas jsme hráli proti Pyjavici, já byl je ale spíš nazval Prasata. S někým tak nefér tvrdě hrajícím jsme se asi ještě nesetkali. Bohužel jsme opět prohráli těsně 0:1, a byli nuceni v dalším zápase bezpodmínečně bodovat. Proti Imidinu jsme skoro celý zápas útočili, soupeř však ubránil bezbrankovou remízu a zajistil si postup. V posledním kole se bojovalo o poslední postupové místo s Rudou Hvejdou, my potřebovali vyhrát, jim stačila remíza. Opět jsme celý zápas útočili, ale naši útočníci bohužel ten den nebyli schopni trefit bránu, a tak i tento zápas skončil 0:0. Tak pro nás turnaj hned v sobotu skončil. Byli jsme jeden z týmů s nejméně obdrženými brankami, ale také snad jediný, kdo na celém turnaji nedal gól, no ostuda. Po fotbale jsme se jeli vykoupat do blízké pískovny a nechali tam snad i pocit zklamání. Hold není každý den posvícení. Větší problém byl v tom, že Blaženka nedokázala příliš držet při sobě, zvláště chovaní skupinky Honejss, Adam, Bubo a spol., kteří se s ostatními příliš nedružili a měli svůj svět, mělo být asi alarmující. Večer proběhl opět na hřišti, kde se však již mnohem více nechávali vidět a slyšet jiné týmy. Za Blaženku nakonec hájil čest nejdéle Michal, chvíli ještě já a Denim, ten se ze žalu opil, že útočníci jsou impotentní. Ostatní hráči neměli do nějaké zábavy moc chuť, Honejssovci přijeli skoro až na půlnoc z jiné hospody, a tak nám nakonec společnost dělali opět hráči Kovárny. Kovárna si v sobotu zajistila postup dokonce z prvního místa, a myslela hodně vysoko. Jejich nedělní výkon ale nebyl ideální, a tak skončili ve čtvrtfinále (stejně pěkný úspěch). Vítězem se nakonec po právu stal tým Tuscarora, který předváděl velmi pěkný a účelný fotbal. Ve finále porazili pořádající tým Tsunami, pro který je ale i druhé místo velký úspěch. I přesto, že po fotbalové stránce se nám tento turnaj příliš nepovedl, byla to velice zdařilá akce a příští rok bychom naši účast rádi zopakovali. Za Blaženku nastoupili: Denim - Roman, Michal, Junior - Honejss, Radek - Filip, Philip, Bubo, Adam (ten ale odehrál asi jen pět minut, než se zranil). Za fanynky se nechaly vidět Lucka, Verča, Simona (od Philipa), Alice a trochu taky Veronika od Kašpiho, která však musela plnit fanouškovské povinnosti pro tým Kovárny.